Islandští tesklivci Sigur Rós se dali dohromady v Reykjavíku v roce 1994. K původní trojici, jež utvořili zpěvák, kytarista Jón Birgisson, baskytarista Georg Holm a bubeník Ágúst se o něco později přidal klávesista Kjartan Sveinsson. Po odchodu Ágústa se stal čtvrtým stálým členem sestavy bicák Orri Páll Dýrason.

Sigur Rós debutovali v roce 1997 s ambientně potemnělým, stylově lehce roztříštěným elpíčkem "Von", jehož remixová podoba vyšla o rok později pod názvem "Recycle Bin". Čtyřka částečně prorazila roku 1999 se svým druhým studiovým albem "Ágætis Byrjun", na němž začala používat klávesové nástroje. Kolekce melancholických balad se seversky tajemným, křehkým, téměř dívčím vokálem Jóna Thora Birgissona byla kromě jeho textů v islandštině a v menší míře  používaným vlastním islandském 'pajazyku' pojmenovaném jako Hopelandisch umocněna, klávesami, klavírem, dechovými nástroji a smyčci. Deska okouzlila svým jakoby zpomaleným popisem chladné severské krajiny se zmrzlými rampouchy třpytícími se ve svitu slunečních paprsků. 'Růže vítězství' vyjela na turné, na kterém se občas nechala doprovázet dívčím smyčcovým kvartetem a v dubnu 2000 si Jónsiův falset a jeho zvukomalebnou 'hopelandštinu' mohlo vychutnat i české publikum pražského paláce Akropolis.

Sigur Rós se na svých vedlejších projektech velmi často zabývají filmovou muzikou. Jejich verze tradiční islandské ukolébavky či z rádia převzatého předělu užívaného k oznámením o úmrtích a pohřbech se dostalo do intimního snímku "Englar alheimsins", promítaného v našich končinách pod názvem "Andělé všehomíra".

Na sklonku roku 2002 kvartetu Sigur Rós vyšlo stylově jednotné album, jež bylo originálně pojmenované pouze 'prázdnými závorkami', tedy "( )". V podstatě neposkvrněný bílý booklet a zadní obal neobsahoval ani názvy osmi zadumaně táhlých ambientních skladeb s občasným cizokrajně kouzelným, závratně vysokým místy přiškrceným zpěvem Jóna Birgissona. Deska je charakteristická rozsáhlými plochami melancholických, místy radioheadských, kláves a v některých pasážích ozvláštněna jakoby posmrtnými hlasy v pozadí. Vedle zvuků klavíru, smyčců, dechů, 'zpomalených' bicích, jemně drnkající kytary a spíše tušené než slyšené baskytary se při nahrávce uplatnily i jemnůstky připomínající třeba šlápoty v promrzlém sněhu. Úvodní, schválně nepojmenovaná skladba, nazývaná "Untitled 1" (s pracovním názvem "Vaka"), jež byla opatřena pochmurně laděným ponukleárním videoklipem s malými dětmi hrajícími si s plynovými maskami na černém sněhu, byla posléze dokonce oceněna cenou MTV Europe. Booklet v rámci 'prázdného' konceptu neobsahoval žádné obrázky a texty, což v podstatě stejně nebylo možné, protože album bylo nazpíváno v 'hopelandštině'.

Roku 2003 začali islandští skřítci Sirur Rós na svých koncertech prodávat i svůj první soundtrack k dokumentu "Hlemmur" o bezdomovcích z reykjavického autobusového nádraží. Devatenáctka krátkých tracků má na rozdíl od svých táhlých předchůdců umístěných na předchozích řadových albech mnohem experimentálnější zvuk vystihující odevzdanost, soucit ale také radost ze života.

Sigur Rós svoji přítomností zaštítili i chvályhodný projekt "Odin's Raven Music", jehož účelem je prostřednictvím živě zachyceného epického zpěvu 'rimur' islandského rybáře Steindóra Andersena nenechat upadnout do zapomnění z generace na generaci děděný a rozvíjený vikinský zpěv 'o životě'. Na tomto osmidílném projektu se Sigur Rós podíleli víceméně jen dvěmi vstupy a osvojili si k tomu i tradiční hru na tzv. 'stone marimba', kamenný hudební nástroj tvořený 54 kameny.

Na samém konci roku 2003 Sigur Rós stvořili  hudbu k dvanáctiminutovému animovanému filmu "The Loch Ness Kelpie" o chlapci, který se podle skotské lidové pověsti rozhodl přemoci známou příšeru z hlubin.

Sigur Rós vydali 12. července 2004 EP s dvacetiminutovou instrumentálkou "Babatikidido", kterou složili ku příležitosti premiéry improvizovaného tančení a baletění 'Split Sides', projektu Merce Cunningham Dance Company. Svoji premiéru s tímto trackem si Islanďané odbyli 14. října 2003 v newyorské Brooklyn Academy of Music, poté co před nimi vystoupili Radiohead.

Islanďané vydali 12. září 2005 svoji čtvrtou studiovou desku, pojmenovanou "Taak...", což v jejich mateřštině znamená "Děkuji". Po letní evropské šňůře, vyjeli Sigur Rós po krátkém oddechu na podzimní turné po Spojených státech amerických.

Sigur Rós vydali 5. listopadu 2007 dvojDVD "Heima". Jde o dokumentárně-koncertní projekt, který kapelu představuje při koncertech a mimo ně. Ve stejný den Islanďané vydali také dvojalbum "Hvarf-Heim". Prvním disk "Hvarf" přináší pět elektronických skladeb, druhý stříbrný nosič "Heim" obsahuje šest akustických raritních nahrávek.

Islanďané vydávají 23. června 2008 své páté studiové album "Med Sud I Eyrum Vid Spilum Endalaust". Kapela natočila svoji novou desku v domovském Reykjaviku a také v New Yorku a Londýně. Název novinkového alby lze do angličtiny přeložit jako "With A Buzz In Our Ears We Play Endlessly". Pilotní singl "Gobbledigook", který měl premiéru 26. května 2008 bude po určitou dobu dostupný jako bezplatný download na oficiálních internetových stránkách kapely. Videopodoba tohoto singlu je plná vesele řádících islandských nahotinek (dívek i mladých mužů) a zcela tak osvětluje nezvyklý obal.

19. srpna 2008 se Sigur Rós představili v pražské Aréně HC Sparta.

Na jaře 2009 kapela Sigur Rós začala pracovat na novém, dosud nepojmenovaném albu v nahrávacích studiích ve městě Álafoss. Čtveřice se věnuje nahrávání spíše pomalých, ambientních nahrávek.

Tisk biografie