Ian Gillan (nar. 19. 8. 1945) nastoupil jako zpěvák k tehdy pouze rok založeným Deep Purple již v roce 1969. Společně s ostatními členy kapely se podílel na výborných albech "A Concerto for Group and Orchestra" (s orchestrem; 1970), "Deep Purple in Rock" (1970), "Fireball" (1971), "Machine Head" (1972), "Made in Japan" (živě; 1973) a "Who Do We Think We Are" (1973). Na počátku 70. let navíc ještě zvládl titulní roli v rockové opeře "Jesus Christ Superstar" od Andrewa Lloyda Webbera a Tima Ricea (vydáno i na 2LP; 1971). Po neustálých sporech opustil excelentní Deep Purple po koncertě v japonské Osace odehraném 29. června 1973.

V září 1975 si přisvojil členy souboru Shangrenade a začal působit jako sólista. Pod vlastním jménem vydal v roce 1976 neúspěšnou sólovku "Child in Time". Poté založil vlastní kapelu Ian Gillan Band, ve které se postupně vystřídala celá plejáda muzikantů. Za zmínku stojí kytarista Ray Fenwick (ex - Spencer Davis Group) a také klávesové eso Colin Towns, který skupinu posílil v roce 1977, kdy Ian Gillan Band vydal dvě mírně najazzlá rocková alba - "Clear Air Turbulence" a "Scarabus". Tyto desky však u světového publika naprosto propadly a zaznamenaly mírný zájem alespoň v rocku zaslíbeném Japonsku. Není proto divu, že další řadovka, nazvaná jednoduše "Gillan" zpočátku vyšla jen v Zemi vycházejícího slunce.

Roku 1978 se Ian Gillan Band přejmenoval na stručnější Gillan. Uvnitř skupiny došlo k personálním změnám a většímu příklonu k nápaditému hardrocku. Tato nová orientace se naplno projevila na konci 70. let na již opět celosvětově vydané LP desce "Mr. Universe", která zaznamenala větší komerční úspěch než její alboví předchůdci. V té době se v pětičlenné Gillanové kapele objevil po boku klávesisty Colina Townse, nahoře holohlavý, dole vousatý kolohnát, baskytarista John McCoye (ex - Zebra), bubeník Mick Underwood (ex - Episode Six, Outlaws, Quatermass) a irský kytarista Bernie Tormé (ex - Gary Moore, Atomic Rooster). V srpnu 1980 putovala do hudebních krámů v duchu vznikající Nové vlny britského heavy metalu přitvrzená fošna "Glory Road", která se po zásluze vydrápala až na třetí příčku Ostrovního žebříčku alb. (Limitovaná edice 15 tisíc výlisků navíc obsahovala EP "For Gillan Fans Only".) Na podzim 1980 se na pulty dostalo další EP-čko "Reading Live & More".

V dubnu 1981 spatřila světlo světa studiovka "Future Shock", jež to doma díky solidnímu prodeji dotáhla až na druhou šprušli britského žebříčku alb. Kapela Gillan v té době prožívala svůj vrchol popularity, jež si vychutnávala na četných vystoupeních. V červnu však své kolegy zcela neočekávaně opustil, během právě probíhajícího turné kytarista Bernie Tormé. Na jeho pozici byl okamžitě povolán Janick Gers (ex - White Spirit). V listopadu 1981 kapela Gillan dala do prodeje dvojalbum "Double Trouble" jehož první deska přinesla osm nových studiových skladeb a druhá "černá placka" koncertní záznam z londýnského Rainbow Theatre a také z festivalu z Readingu. V září 1982 'gillanovci' vydali zdařilé studiové album "Magic". Napětí mezi silnými individualitami v souboru však dostoupilo vrcholu na sklonku roku 1982, kdy se "démonem alkoholem" posedlá kapela rozpadla. K nejvíce závislým z bývalé pětice patřil Ian Gillan, který podstoupil delší léčení a téměř rok nebyl schopen zpívat.

V roce 1983 se Ian Gillan překvapivě zjevil v sestavě legendárních Black Sabbath, od kterých v té době odešel na sólovou dráhu Ronnie James Dio. 'Sabbati' s Gillanem ještě téhož roku vydali jediné album "Born Alive" a na svých koncertech dokonce hrávali svéráznou podobu hitu "Smoke on the Water". Po této blacksabbatovské etapě, kterou Gillan později zhodnotil jen jako příležitost k výdělku, se Ian po jednom z vystoupení s Tonym Iommim & spol definitivně rozloučil, protože věděl, že je připravován comeback jeho mateřské kapely.

Deep Purple se skutečně po téměř osmileté pauze znovu dali dohromady v dubnu 1984 a začali natáčet nová alba. Počátkem devadesátých let Ian Gillan vypadl z hvězdné párplovské sestavy a v červenci 1990 realizoval svoji sólovku "Naked Thunder". V lednu Ian na jediný rok obnovil kapelu Gillan v jejíž sestavě se nacházel kytarista Steve Morris (předtím vypomohl na sólovce "Naked Thunder"), baskytarista Brett Bloomfield (ex - Starship) a bubeník Leonard Haze (ex - Y&T).

V roce 1992 se Ian Gillan opět vrátil tam, kde jeho vokál bezesporu našel nejlepší uplatnění, tedy k Deep Purple. Roku 1997 si Ian Gillan střihnul opět jako sólista nepovedenou bokovku "Dreamcatcher", nadále však zůstává v sestavě Deep Purple.

18. dubna 2006 se do distribuce dostala "Gillan's Inn", kompilace sestavená k oslavě zpěvákova čtyřicetiletého působení na hudební scéně.

Tisk biografie